Trestní advokát na obhajobu obviněného i zastoupení zastoupení poškozeného ve věcech trestného činu pomluvy, přináší následující článek, kde se zbývá otázkami, kdy pomluva trestným činem, přestupkem nebo občanskoprávním sporem, jak lze domoci finančního odškodnění za pomluvu a dále uvádí konkrétní příklady z praxe.

1. Pomluva jako trestný čin

Podle § 184 trestního zákoníku je trestným činem pomluvy když někdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Závažnější formou pomluvy je potom, když je sdělení nepravdivého údaje o jiném provedeno  tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

O přečin pomluvy, se jedná při naplnění zejména těchto předpokladů:

• Osobou poškozenou přečinem pomluvy může být kdokoli, bez ohledu na věk, svéprávnost, duševní poruchu, odsouzení nebo se může dokonce jednat i o osobu již zemřelou.
• Nepravdivý údaje (informaci) postačuje sdělit i jediné osobě, a to jakoukoli formou, např. ústně, telefonicky, emailem apod.
• Uvedení nepravdivé informace musí být úmyslné. Zde postačuje, aby pachatel věděl o nepravdivosti sdělované informace a dále aby byl srozuměn o způsobilosti této nepravdivá informace značnou měrou ohrozit vážnost pomlouvaného u spoluobčanů.
• Nepravdivá informace musí být způsobilá značnou měrou ohrozit vážnost pomlouvané osoby u spoluobčanů. Posouzení zda je tento předpoklad naplněn je zpravidla nejsložitější. Způsobilost značnou měrou ohrozit pomlouvaného u spoluobčanů se hodnotí podle okolností konkrétního případu. Zejména se posuzuje celkové postavení pomlouvané osoby, její charakterové a mravní vlastnosti, povaha šíření nepravdivé informace apod.

Pokud nejsou splněny výše uvedené nejdůležitější předpoklady, nejde o přečin pomluvy, ale může jít o přestupek. K tomu viz bod 2. tohoto článku.

Příklady trestného činu pomluvy ze soudní praxe

S ohledem na jedinečnost skutečných životních situací, může být někdy složité posoudit, zda se jedná o pomluvu nebo jiný trestný čin nebo, že jen občanskoprávní pomluvu či jde o jiný trestný čin anebo je předmětné jednání zcela beztrestné a případně nevhodné jen v morální rovině.

Proto na tomto místě uvádím konkrétní situace formou citací z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR k osvětlení některých situací, kde šlo o pomluvu nebo ne. Každý judikát je opatřen mým komentářem. U některých judikátů je pro lepší srozumitelnost uveden jen můj komentář. Citace z rozhodnutí jsou uvedeny kurzívou, naše komentáře k rozhodnutí jsou normálním textem (bez kurzívy). Rozhodnutí vedená rozhodnutí jsou volně dostupná na webu NS s tím, že každé toto rozhodnutí zobrazíte přes odkaz, abyste si jej mohli v případě potřeby celé podrobně pročíst:

• Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 17.01.1980, sp. zn. 6 Tz 66/79:
  • Nepravdivý údaj o jiném, že je duševně nemocný, může být údajem způsobilým značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů a poškodit ho v zaměstnání, resp. způsobit mu jinou vážnou újmu ve smyslu znaků trestného činu pomluvy…
  • Tento judikát je sice z 80. let minulého století, ale je relevantní i dnes. Citace z tohoto judikátu mluví sama za sebe a není k ní co dodat.

• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2018, sp. zn. 8 Tdo 681/2018:
  • O „nepravdivý údaj“ jako znak skutkové podstaty přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku jde i tehdy, pokud je složen z více informací, z nichž jen některé jsou účelově smyšlené a ostatní jsou pravdivé, avšak jeho celkové vyznění neodpovídá realitě.
  • V této věci odsouzený za dobu trvání manželství s poškozenou pořídil její fotografie z jejich společných intimních hrátek, které po rozvodu a po úpravách použil pro výrobu reklamních letáků na poskytování erotických služeb. Odsouzený následně tyto letáky veřejně šířil, za účelem zhoršení pozice poškozené v probíhajícím opatrovnickém sporu o dítě z jejich dřívějšího manželství. Podkladové fotografie byly tedy samy o sobě pravdivé, ale samotné vyrobené letáky už ne. Rovněž vyšlo najevo, že předmětné fotografie z jejich intimních nebyly vytvořeny za účelem jejich veřejného šíření.

• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.02.2015, sp. zn. 8 Tdo 1352/2014:
  • Zde se obviněný dopustil přečinu pomluvy, tím, že do návrhu na zahájení insolvenčního řízení uvedl smyšlené a neexistující skutečnosti, se záměrem vyvolat důsledky spojené s podáním insolvenčního návrhu, zejména aby byly do veřejného insolvenčního rejstříku, zaneseny nepravdivé skutečnosti nasvědčující tomu, že poškozený, jako údajný dlužník, je v úpadku. Tímto mohlo dojít k vážným důsledkům (např. ohrožení jeho konkurenceschopnosti v důsledku ztráty důvěry a dobrého jména u klientů a obchodních partnerů apod.), které lze považovat za jinou vážnou újmu ve smyslu trestného činu pomluvy podle § 184 tr. zákoníku.

• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2013, sp. zn. 8 Tdo 1107/2013:
  • Nepravdivý údaj se může týkat projevů (ústních, písemných, výtvarných i skutkem) pomlouvané osoby, jejích vlastností nebo smýšlení a musí být způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost pomlouvaného u spoluobčanů, což je třeba hodnotit podle okolností konkrétního posuzovaného případu, zejména s přihlédnutím k postavení dotčené osoby, jejím charakterovým a mravním vlastnostem, dále k povaze sdělovaného údaje, okolnostem sdělení, rozšíření takové informace apod.
  • K ohrožení vážnosti u spoluobčanů nemusí dojít, stačí, že nepravdivý údaj je k tomu způsobilý, i když v konkrétním případě nic takového nehrozí (např. pro zcela zjevnou nepravdivost nebo nesmyslnost takového údaje nebo pro mimořádnou důvěru, kterou požívá pomluvená osoba).
  • K tomu, aby byly naplněny předpoklady (tzv. znaky objektivní stránky) trestného činu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku, musí být sdělení nepravdivého údaje schopno ohrozit poškozeného ve značné míře. Nepostačuje tedy ohrožení jakékoli, tj. i v nízké či obvyklé intenzitě, ale musí se jednat o ohrožení zásadnějšího charakteru.

• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2014, sp. zn. 8 Tdo 148/2014:
  • Tento judikát se týká odpovědnosti novináře za pravdivost zveřejňovaných informací. Nižší soudy dospěly k závěru, že ve věci nejde o přečin pomluvy, ale maximálně o přestupek, proto rozhodly o postoupení věci k projednání přestupkové komisi. Nejvyšší soud, ale se závěry nižších soudů nesouhlasil, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc přikázal zpět státnímu zástupci k došetření.
  • Z odůvodnění Nejvyššího soudu:
    • Kauza spočívala v tom, že obviněný novinář sám v průběhu dne 4. 8. 2011 v redakci R1 M., v B., na ulici C. č. 72, připravil televizní reportáž o tzv. „brněnském policejním gangu“, která byla téhož dne v době kolem 19.30 hodin odvysílána v celoplošném vysílání T. P., ve zpravodajské redakci K. P., v níž pak označil jménem a fotografií místopředsedu Městského soudu v Brně JUDr. A. D. jako spolupracovníka bývalých policistů M. T. a M. A. – členů tohoto gangu, kdy JUDr. A. D. měl prý s těmito policisty spolupracovat a vykonstruované kauzy, za posvěcení státního zástupce, okamžitě odsuzovat, přičemž věděl, že takto sděluje nepravdivé informace o činnosti JUDr. A. D. jako osoby v aktivním výkonu funkce soudce a místopředsedy soudu, kdy způsobem prezentace těchto informací v návaznosti na informace o organizované trestné činnosti „brněnského policejního gangu“ věděl, že jsou způsobilé zásadním způsobem poškodit JUDr. A. D. ve funkci soudce a místopředsedy soudu, narušit jeho profesní a společenskou prestiž a narušit jeho rodinné poměry.
    • Uvedený skutek spočíval v tom, že obviněný sám v průběhu dne 4. 8. 2011 v redakci R1 M., v B., na ulici C. č. 72, připravil televizní reportáž o tzv. „brněnském policejním gangu“, která byla téhož dne v době kolem 19.30 hodin odvysílána v celoplošném vysílání T. P., ve zpravodajské redakci K. P., v níž pak označil jménem a fotografií místopředsedu Městského soudu v Brně JUDr. A. D. jako spolupracovníka bývalých policistů M. T. a M. A. – členů tohoto gangu, kdy JUDr. A. D. měl prý s těmito policisty spolupracovat a vykonstruované kauzy, za posvěcení státního zástupce, okamžitě odsuzovat, přičemž věděl, že takto sděluje nepravdivé informace o činnosti JUDr. A. D. jako osoby v aktivním výkonu funkce soudce a místopředsedy soudu, kdy způsobem prezentace těchto informací v návaznosti na informace o organizované trestné činnosti „brněnského policejního gangu“ věděl, že jsou způsobilé zásadním způsobem poškodit JUDr. A. D. ve funkci soudce a místopředsedy soudu, narušit jeho profesní a společenskou prestiž a narušit jeho rodinné poměry.
    • Při zveřejňování informací z rozhovorů je třeba rozlišovat, zda tvrzení pochází od novináře, nebo je citací druhých, neboť trestání novináře za šíření tvrzení druhých v rozhovoru by vážně narušilo příspěvek novinářů k diskusi o záležitostech veřejného zájmu. Rovněž je třeba rozlišovat mezi tvrzenými skutečnosti (statements of fact) a hodnotovými soudy (value judgments). Zatímco existence skutečností může být prokázána, pravdivost hodnotových soudů není dokazatelná. Požadavek dokázat pravdivost hodnotového soudu nelze splnit a sám o sobě porušuje svobodu názoru, která je základní součástí práva chráněného článkem 10 Úmluvy. Tam, kde je nějaké vyjádření hodnotovým soudem, může přiměřenost zasahování záviset na tom, zda pro napadené vyjádření existuje dostatečný faktický podklad, protože i hodnotový soud bez jakéhokoli faktického podkladu může být přehnaný (srov. Feldek proti Slovensku, stížnost č. 29032/95, 12. 7. 2001).
    • Je třeba mít současně na paměti, že novinářská svoboda se taktéž vztahuje na možnost uchýlit se k určitému stupni nadsázky či dokonce provokace (viz Prager a Oberschlick proti Rakousku, 1995). Článek 10 Úmluvy přiznává novinářům ve vztahu ke zpravodajství o otázkách veřejného zájmu pojistku, že jednají v dobré víře s cílem poskytnout přesné a důvěryhodné informace v souladu s novinářskou etikou, která zaručuje tisku, aby mu bylo umožněno vykonávat jeho životně důležitou roli „veřejného hlídacího psa“ při zpřístupňování informací o závažných veřejných otázkách. Za podmínek článku 10 odstavec 2 Úmluvy výkon uvedených svobod zahrnuje i „povinnosti a odpovědnost“, což se vztahuje i na tisk. Tyto „povinnosti a odpovědnost“ mohou mít dopad tam, kde je předmětem zkoumání útok na pověst soukromých osob a ohrožení „práv jiných“.
    • Nejvyšší soud v souladu s těmito zásadami posuzoval i projednávanou trestní věc. Se zřetelem na výsledky dosavadního rozsahu provedeného dokazování shledal, že zejména podle obsahu předmětné reportáže, která byla v televizi P. odvysílána v K. zprávách dne 4. 8. 2011, a vzhledem ke zdroji poskytnutých informací, jimiž je obsah výpovědi P. M., již učinil v pozici svědka v trestní věci tzv. Toflova gangu, je zřejmé, že na podkladě konkrétního informačního zdroje, který výslovně v reportáži označil, veřejnost informoval o aktuální situaci ve společensky velmi naléhavém sdělení o tom, že se policii podařilo rozkrýt závažnou trestnou činnost bývalých policistů M. T. a M. A. (kteří byli v té době stíháni, avšak nyní již byl M. A. odsouzen a obviněný M. T. v průběhu vyšetřování zemřel).
    • Rovněž je nutné podle obsahu předmětné reportáže zdůraznit, že obviněný reportáž připravil tak, že sám v ní jen komentoval předmětné události týkající se rozkrytí gangu, a pokud jde o informace ohledně soudce JUDr. A. D. a jeho případného zapojení do tohoto gangu, ty sděloval nikoliv jako jasnou a zjištěnou skutečnost, ale odkazoval na zdroj, z něhož tyto informace čerpal.
    • Nelze rovněž odhlédnout od toho, že podnět k této reportáži a i k tomu, že v předmětném trestním řízení byla uvedená skutečnost svědkem sdělena, dostal od advokáta JUDr. P. H., jenž byl jako obhájce předmětnému procesnímu úkonu, o nějž se u toho výslechu svědka P. M. jednalo, přítomen. Byl to právě tento advokát, kdo obviněnému podal zprávu o obsahu svědeckého sdělení a kdo novináři umožnil i částečné nahlédnutí do obsahu protokolu o této výpovědi. Je nutné též zdůraznit, že jmenovaný advokát sám osobně v předmětné televizní reportáži hovořil a takto zjištěné události komentoval.

2. Pomluva jako přestupek

Pokud pomluva nesplňuje shora uvedené hlavní zákonné předpoklady trestního zákoníku, může se jednat o přestupek proti občanskému soužití. Přestupek proti občanskému soužití zahrnuje více způsobů protiprávního jednání.

Zpravidla je takovéto jednání (tj. ekvivalent pomluvy ve smyslu § 184 trestního zákoníku) posuzováno jako ublížení na cti, zesměšněním či hrubou urážkou [§ 7 odst. 1, písm. a) přestupkového zákona].

3. Pomluva jako občanskoprávní delikt

Podle § 81 občanského zákoníku: (1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

Sdělením nepravdivého údaje, podobně jak je výše popsáno u přečinu pomluvy, může dojít k zásahu do práva poškozeného zejména na ochranu jeho důstojnosti, vážnosti a cti, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení. Na rozdíl od přečinu pomluvy nestačí jen ohrožení důstojnosti, vážnosti a cti poškozeného, ale musí dojít ke skutečnému zásahu do těchto práv.

Pokud k zásahu do těchto práv dojde, může se poškozený žalobou na ochranu osobnosti domáhat na pomlouvajícím:

• aby se zdržel dalších neoprávněných zásahů do jeho přirozených práv;
• aby odstranil následky pomluvy, např. uvedením pravdivé informace a omluvy;
• poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích.

4. Náhrada nemajetkové újmy

Spácháním přečinu pomluvy nebo přestupku proti občanskému soužití může být současně i občanskoprávním deliktem. Za tento občanskoprávní delikt může poškozený požadovat náhradu nemajetkové újmy. Může také požadovat i náhradu majetkové škody, což ale nastává v těchto případech výjimečně, proto zde hovoříme jen o náhradě nemajetkové újmy.

Pokud je pomluva projednávána v trestním řízení, může poškozený přímo v tomto řízení uplatnit proti obviněnému nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené pomluvou.

Pokud trestní soud odkáže poškozeného, aby jeho nárok na nemajetkovou újmu uplatnil v občanském soudním řízení nebo pokud je pomluva projednávána v přestupkovém řízení nebo jestliže z jakéhokoli důvodu nedojde k takovémuto projednání vůbec (např. nedojde k naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu nebo přestupku), poškozený může zvážit možnost uplatnit jeho nárok v občanském soudním řízení.