Dne 20.04.2023 se ruší zařazení onemocnění COVID 19 do seznamu nemocí, jejichž šíření může být trestným činem. Tímto snad už natrvalo končí trestní odpovědnosti za šíření nakažlivé nemoci způsobené virem SARS-Cov-2.
Zrušení trestnosti šíření nemoci COVID 19
Dne 20.04.2023 nabývá účinnosti nařízení vlády ČR, kterým se ruší zařazení onemocnění COVID 19 do seznamu nemocí, jejichž šíření může být trestným činem. Níže uvedený text se proto týká týká období od 13.03.2020 do 20.04.2023, kdy šíření nemoci COVID 19 mohlo být trestným činem:
K trestnosti šíření nemoci COVDID 19 před dnem 20.04.2023
Pokud jsem pozitivní na COVID 19 a pohybuji se mezi lidmi, mohu být odsouzen a potrestán za trestný čin šíření nakažlivé nemoci? Jaký mi hrozí trest? Jak je to, jen když nerespektuji nařízenou karanténu? Odpovědi na tyto otázky a mnohé další přináší tento článek.
Není trestné šíření jakékoli nakažlivé nemoci, ale jen té, kterou stanoví nařízením vláda. Trestné proto není např. šíření běžného nachlazení. Nemoc COVID 19 byla pro účely trestního postihu zařazena vládou ČR mezi tyto nakažlivé nemoci nařízením č. 75/2020 Sb., ze dne 13.03.2020, kterým došlo k novelizaci nařízení č. 453/2009 Sb., které obsahuje úplný seznam nakažlivých nemocí, pro účely trestního zákoníku.
Trestné činy šíření nakažlivé nemoci související se šířením viru SARS-Cov-2
Trestné činy šíření nakažlivé nemoci jsou dva druhy, a to úmyslný podle § 152 trestního zákoníku a nedbalostní dle § 153 trestního zákoníku.
Trestný čin úmyslného šíření nakažlivé lidské nemoci
Tohoto trestného činu, resp. přečinu, se dopustí ten, kdo do úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí.
Spáchání závažnější formy tohoto trestného činu se dále dopustí ten, kdo spáchá tento skutek jako člen organizované skupiny; za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek; poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona; způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví; způsobí činem těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt; nebo způsobí-li činem smrt nejméně dvou osob.
Podle závažnosti a dalších kritérií stanovených trestním zákoníkem hrozí za tento trestný čin, trest odnětí svobody od 6 měsíců do 12 let.
K naplnění úmyslnosti tohoto trestného činu postačuje tzv. úmysl eventuální, což znamená vědomost pachatele, že je pozitivní na COVID 19 a dále že je srozuměn s tím, že při nedodržování opatření proti šíření této nemoci, může jiného nakazit.
Formy jednání kterými se způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci mohou být různé. Zpravidla se jedná o porušování různých opatření, rozhodnutí a právních předpisů na úseku ochrany veřejného zdraví. V případě nemoci COVID 19 může jít o porušování opatření a rozhodnutí vydaných vládou, ministerstvy, hygienikem apod.
Konkrétní příklad
Konkrétním příkladem tohoto nepřímého úmyslu může být situace, kdy osoba, jíž byla diagnostikována choroba COVID vyjde z obydlí kde se léčí, na ulici, jde do obchodu a se potkává s dalšími lidmi. Logika nepřímého úmyslu zde spočívá v tom, že dnes každý ví o šíření nákazy COVID kapénkami, dotykem apod., když ani rouška či respirátor nemůže zcela zamezit šířené této infekce. Takováto osoba je proto z hlediska trestního práva srozuměna s možností někoho dalšího nakazit, i když toto nakažení jiného člověka není jejím hlavním cílem, protože její primární potřebou je např. zajištění nákupu potravin.
Trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti
Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí.
Závažnější forma tohoto trestného činu s vyšší trestní sazbou je dána jestliže: pachatel spáchá skutek za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek; poruší-li pachatel činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona; způsobí-li skutkem těžkou újmu na zdraví; způsobí-li činem smrt nebo těžkou újmu na zdraví; dále spáchá-li skutek proto, že hrubě porušil zákony na ochranu veřejného zdraví; nebo způsobí-li činem smrt nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil předpisy na ochranu veřejného zdraví.
Z judikatury
Z rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného ve sbírce trestních rozhodnutí pod číslem R 16/1969
Znaky trestného činu šíření nakažlivé choroby nejsou naplněny skutkem, kterým není způsobeno bezprostřední nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé choroby, nýbrž jenom možnost způsobení takového nebezpečí za určitých okolností, které však v době spáchání skutku ještě naplněny nejsou.
Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1531/2017, ze dne 14.03.2018, publikovaného ve sbírce trestních rozhodnutí pod číslem 18/2018
Trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 tr. zákoníku je ohrožovacím trestným činem a dopustí se jej ten, kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí. Znaky tohoto trestného činu nejsou proto naplněny, jestliže dojde k ohrožení a k nakažení nemocí uvedenou v příloze č. 1 nařízení vlády č. 453/2009 Sb. jen u jediné osoby, vůči níž došlo k nebezpečným kontaktům pachatele, a nebylo prokázáno, že by ji dále šířila nebo přenášela.
