Jak se může nájemce, podnájemce či jiný uživatel bránit proti násilnému či jinak svémocnému vystěhování z bytu? A jak se může bránit pronajímatel proti nájemci neoprávněně užívajícímu byt? Nájemce, podnájemce či jiný oprávněný uživatel bytu, domu za účelem bydlení se může proti násilnému vystěhování bránit prostředky trestního a občanského práva.
1. Úvod
Tento článek se zabývá nejdříve situacemi, kdy svépomocné vystěhování nebo bránění nájemci, podnájemci, bývalému manželovi nebo jiné oprávněné osobě užívat dům, byt či nebytový prostor je přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 trestního zákoníku (viz bod 2. níže).
Níže pod bodem 3. jsou rozebrány situace, kdy svépomocné vystěhování nebo bránění nájemci v užívání domu, bytu či nebytového prostoru naopak nepředstavuje neoprávněný zásah do práva k domu, bytu či nebytovému prostoru ve smyslu § 208 trestního zákoníku.
Pod bodem 4. řešíme možnosti obrany ať již nájemce nebo pronajímatele podáním trestního oznámení.
2. K trestnosti svépomocného vystěhování nájemce pronajímatelem
V těchto případech ale může také jít naopak i o trestný čin domnělého nájemce. Tedy, že domnělý nájemce neoprávněně obývá nebo jinak zasahuje do práva vlastníka bytu či domu nebo nebytového prostoru.
Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.06.2014, sp. zn. 3 Tdo 1339/2013:
Přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání. Neoprávněným bráněním v užívání bytu se rozumí jakýkoli neoprávněný zásah do práva oprávněné osoby, který jí znemožňuje nebo podstatně ztěžuje řádně a obvyklým způsobem byt užívat. Nejde jen o znemožňování vstupu do bytu, domu či nebytového prostoru např. výměnou zámků, ale i zabraňování např. v přípravě pokrmů, praní prádla apod. Podle aktuální soudní praxe je neoprávněným zásahem do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru v kvalitě předpokládané v ustanovení § 208 odst. 2 tr. zákoníku rovněž svévolné přerušení dodávky elektrické energie do bytu na dobu nejméně jednoho a půl měsíce, či např. bránění ve využívání ústředního topení. Spáchání předmětného trestného činu tak nemusí být pouze výsledkem fyzického bránění oprávněné osobě v užívání bytu.
Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Královo ze dne 17.02.2004, sp. zn. 10 To 622/2003:
V řízení o trestném činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. spáchaném vůči nájemci řeší soud otázku platnosti nájemní smlouvy samostatně jako otázku předběžnou ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř., nejsa vázán rozhodnutím soudu o této otázce v občanskoprávním řízení, neboť jde o součást posouzení viny obviněného z hlediska znaku “oprávněná osoba”. Jednání obviněného, jenž poškozenému brání v užívání bytu, který poškozený užívá na základě neplatné nájemní smlouvy (a tedy bez právního důvodu), může naplňovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., jestliže poškozený v bytě dlouhodobě bydlí v přesvědčení, že mu svědčí platný titul bydlení a obviněný si je této skutečnosti vědom. I takový poškozený totiž může být oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 249a odst. 2 tr. zák.
3. K beztrestnosti svépomocného vystěhování nájemce pronajímatelem
Přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 trestního zákoníku se může dopustit i domnělý nájemce. Nemusí jít ale jen o bývalého nebo domnělého nájemce, ale například i o rozvedeného manžela či jinou osobu, která si osobuje právo byt užívat v situaci, kdy takovéto práva podle občanskoprávních předpisů nemá.
3.1. Odmítnutí se vystěhovat po pravomocném rozsudku o vyklizení bytu
Konkrétně zde lze zmínit situaci, kdy nájemci skončil nájem bytu, ale byt obýval dál. Vlastník bytu podal žalobu na vyklizení bytu o níž civilní soud pravomocně rozhodl. Bývalý nájemce ale v bytě dále setrvával. Proto vlastníkovi bytu nezbylo než se domáhat vystěhování bývalého nájemce v exekučním řízení. Takovéto setrvávaní v bývalého nájemce v bytě lze zpravidla posuzovat už jako přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 trestního zákoníku. K tomu viz např. sbírkový rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.03.1999, sp. zn. 5 Tz 29/99.
3.2. Beztrestné svépomocné vystěhování domnělého nájemce
V určitých případech lze i připustit svémocné bránění užívání bytu takovémuto domnělému nájemci ze strany vlastníka nebo jiné oprávněné osoby.
Konkrétně například Nejvyššího soud v jeho sbírkovém rozsudku ze dne 20.12.2007, sp. zn. 4 Tz 90/2007, připustil možnost vlastníka vyměnit zámek k zamezení neoprávněného užívaní nebytového prostoru osobou na základě absolutně neplatné smlouvy.
Nejvyšší soud dále například v rozsudku ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1215/2005 připustil možnost beztrestného “šetrného vystěhování” bývalého nájemce vlastníkem bytu na ubytovnu.
4. Trestní oznámení
4.1. K odložení věci trestního oznámení nájemce usnesením
Pokud policie věc trestního oznámení nájemce na zásah do jeho práva nájmu (podnájmu apod.) odloží usnesením podle § 159a odst. 5 trestního řádu, s odůvodněním, že jde o občanskoprávní záležitost, lze proti tomuto usnesení o odložení věci lze podat stížnost, o které následně rozhoduje státní zástupce.
Pokud státní zástupce stížnost usnesením zamítne, není již proti tomto rozhodnutí další stížnost přípustná. Zvrátit takového rozhodnutí státního zástupce a domoci se řešení této situace v trestním řízení je sice možné, ale mimořádně složité, k tomu viz podrobněji můj další článek: “Jak zrušit usnesení státního zástupce o zamítnutí odvolání proti usnesení policie o odložení trestního oznámení? Má poškozený právo na účinné vyšetřování?“
4.2. Odložení věci tzv. “ad acta”
Výjimečně policie v těchto věcech nerozhoduje usnesením o odložení věci, ale odpoví oznamovateli jen dopisem, že jeho věc bez dalšího “zakládá” aniž by prováděla jakékoli další prověřování. V trestně-právní praxi se toto také nazývá tzv. odložení věci ad acta.
Řešit tuto situaci lze doložením dalších relevantních skutečností anebo důkazů oznamovatelem, které neuvedl dříve (například zapomněl je uvést, nepovažoval je za významné apod.). K tomto dochází ale výjimečně, jelikož oznamovatel je policií zpravila vyslechnut a policie se většinou snaží na důležité okolnosti oznamovatele doptat.
Pokud oznamovatel již nemá co dalšího by mohl doplnit, je z hlediska procesního postupu možné se dále domáhat řešení věci v trestním řízení, ale je to o dost složitější. Pokud u Vás tato situace nastala, napište nám tento dotaz prostřednictvím kontaktního formuláře na stránce kontakty.
