Připravovaná novela zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže reagující na rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva sp. zn. 148/2017

Návrh zákona především reaguje na nedostatky vytýkané České republice v rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva sp. zn. 148/2007, ze dne 20.10.2020, ve věci International Commission of Jurists proti České republice.

Rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva

Evropský výbor pro sociální práva 20.10.2020 rozhodl ve věci International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice (sp. zn. 148/2017), že česká právní úprava v oblasti řízení ve věcech dětí mladších 15 let, jež se dopustily činu jinak trestného, je v rozporu s čl. 17 Evropské sociální charty, který zaručuje právo matek a dětí na sociální a hospodářskou ochranu. Podle tohoto ustanovení se smluvní strany, tedy i Česká republika, s cílem zajistit účinné uplatnění práva matek a dětí na sociální a hospodářskou ochranu zavazují přijmout všechna vhodná a potřebná opatření vedoucí k tomuto cíli, včetně zřizování nebo provozování vhodných institucí nebo služeb.

České republice je ze strany Evropského výboru pro sociální práva vytýkáno, že

• v řízení ve věcech dětí mladších 15 let není zajištěno povinné právní zastoupení v době předcházející řízení před soudem pro mládež (zejména během podání vysvětlení v rámci prověřování, zda se jedná o čin jinak trestný a zda se ho dopustilo dítě mladší 15 let); a dále
• česká právní úprava v řízení ve věcech dětí mladších 15 let na rozdíl od mladistvých pachatelů neumožňuje, aby dítě mladší 15 let nemuselo být postaveno před soud. 

Povinné právní zastoupení dětí mladších 15 let

Problematika řízení ve věcech trestně neodpovědných dětí, které se dopustily protiprávního jednání, které naplňuje znaky některé skutkové podstaty trestného činu uvedené ve zvláštní části trestního zákoníku, je v rámci právního řádu České republiky upravena v hlavě III zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZSVM“). Úprava týkající se trestně neodpovědných dětí, které se dopustily činu jinak trestného, je zcela oddělená od úpravy řízení ve věcech mladistvých pachatelů, což ve svých rozhodnutích potvrzuje i Nejvyšší soud a Ústavní soud. Ve vztahu k trestně neodpovědným dětem upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže pouze oblast řízení před soudem pro mládež; toto řízení má povahu civilního řízení, proto se subsidiárně použije nikoli trestní řád jako v případě mladistvých, ale zákon o zvláštních řízeních soudních a občanský soudní řád. Při zjišťování a objasňování, zda určité jednání naplňuje znaky některého z trestných činů a zda se ho dopustilo konkrétní trestně neodpovědné dítě, se postupuje podle § 158 a násl. tr. ř.; použití těchto ustanovení ve vztahu k prověřování činů jinak trestných potvrdil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 927/2010.

Byť jsou povaha a cíle prověřování u trestně neodpovědných dětí a mladistvých odlišné, přesto zejména s ohledem na skutečnost, že trestně neodpovědnému dítěti lze v navazujícím řízení na základě důkazů opatřených v rámci prověřování činu jinak trestného uložit i opatření spojená s omezením jeho osobní svobody (tedy optikou Výboru opatření, jež odpovídají trestním opatřením ukládaným mladistvým), Evropský výbor pro sociální práva konstatoval, že mladiství požívají v rámci fáze prověřování vyšší míru ochrany než děti mladší 15 let, což je podle názoru Výboru v rozporu s čl. 17 Charty.

K naplnění požadavků Výboru je proto nutné i ve fázi objasňování činu jinak trestného a zjišťování, zda jej spáchalo dítě mladší 15 let, garantovat tomuto dítěti právo na právní pomoc advokátem v obdobném rozsahu, jako trestně odpovědnému dítěti, čehož lze docílit pouze změnou právní úpravy. Stejně tak je třeba umožnit, aby dítě mladší 15 let mělo možnost mít
i v této fázi řízení právo na bezplatného právního zástupce, odůvodňují-li to jeho majetkové poměry.

Absence možnosti skončit řízení, aniž by dítě mladší 15 let bylo formálně stavěno před soud

Podle stávající právní úpravy má státní zastupitelství povinnost podat návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 ZSVM bezodkladně poté, jakmile se dozví, že trestní stíhání je nepřípustné, protože činu jinak trestného se mělo dopustit dítě mladší 15 let; tedy v případě odložení věci podle § 159a odst. 2 tr. ř. Podáním návrhu státního zastupitelství na uložení opatření je zahájeno řízení před soudem pro mládež; povinné zahájení řízení před soudem koresponduje s primárním cílem tohoto řízení, jímž je výchovně, nikoli represivně, působit na dítě a odvrátit jej tak od opětovného páchání protiprávní činnosti (srov. § 1 odst. 2 ZSVM).

Byť je ustanovení § 90 odst. 1 ZSVM soudní judikaturou vykládáno a v praxi by mělo být aplikováno tak, že povinnost podat návrh má státní zastupitelství pouze v případech činů svou závažností a škodlivostí minimálně srovnatelných s proviněními mladistvých, resp. spíše závažnějších a škodlivějších, jelikož k osobám mladším 15 let je nutno přistupovat jako k osobám dosud nevyzrálým, vyžadujícím speciální ohledy (tím spíše, jde-li o ojedinělé porušení právních norem)[1], stávající právní úprava výslovně nezakotvuje formální postup, který by umožnil v případech těchto dětí nezahajovat řízení před soudem pro mládež. Jde tak o odlišnou situaci než v případě trestně odpovědných dětí (tj. osob, které se trestného činu dopustily ve věku 15 až 18 let), kdy státní zástupce v rámci trestního řízení může namísto podání obžaloby při splnění zákonných podmínek využít některou formu odklonu (podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, odstoupení od trestního stíhání). Evropský výbor pro sociální práva konstatoval, že je nutné přijmout opatření ke snížení obzvláště škodlivých účinků kontaktu dětí se soudním systémem, přičemž odklon od formálního řízení je k tomu účinnou cestou.

K naplnění požadavků Výboru se navrhuje umožnit státnímu zastupitelství nepodat návrh, jímž by se zahájilo řízení před soudem pro mládež, případně soudu pro mládež rozhodnout o upuštění od uložení opatření bez nutnosti nařídit jednání, a vymezit případy, kdy tak mohou učinit, což lze docílit pouze změnou právní úpravy.

Z výroční zprávy státního zastupitelství

Poukázat lze v tomto směru také na výroční zprávy o činnosti státního zastupitelství z posledních let, z nichž rovněž vyplývá poznatek, že by se návrhové oprávnění státního zastupitelství podle § 90 odst. 1 poslední věty ZSVM mělo změnit z obligatorního na fakultativní a  mělo by být založeno na právním uvážení státního zástupce. Jako potřebné se jeví rozšíření možností zákonné reglementace návrhové činnosti státního zastupitelství podle § 90 odst. 1 ZSVM tak, aby přispívala k vyšší individualizaci zákonem stanoveného postupu dle okolností konkrétního posuzovaného činu jinak trestného a zjištěných poměrů konkrétní osoby mladší 15 let, na jejíž protiprávní jednání se má v dalším řízení adekvátně reagovat.

Ve Zprávě o činnosti státního zastupitelství za rok 2020 ze dne 15. června 2021, sp. zn. 4 NZN 501/20211, se na str. 54 až 55 uvádí (cit.): „S ohledem na poznatky ke struktuře a míře závažnosti činů jinak trestných, spáchaných dětmi do 15 let, je tak nadále aktuální zjištění, že se nezřídka jednalo o delikty s typově menším stupněm společenské škodlivosti a v části takto evidované dětské delikvence by s ohledem na povahu jednání a osobu nezletilého postačovala k nápravě a prevenci i jiná opatření nežli opatření ukládaná po provedeném řízení soudem (opatření v rodině, ve škole, aktivita orgánu sociálně-právní ochrany dětí). V tomto smyslu se model obligatorních návrhů státního zastupitelství podle § 90 a násl. ZSM může jevit jako formální, neefektivní a nehospodárný, přičemž vhodnou změnou právní úpravy co do kroků navazujících na pravomocné odložení trestní věci z důvodu věku pachatele by byl vytvořen prostor pro to, aby byly k soudu k projednání a přijetí opatření předkládány pouze věci závažnější dětské kriminality, zejména nelze-li nápravy a působení na dítě dosáhnout jinými prostředky.“

Z judikatury Ústavního soudu ČR

Také podle judikatury Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 628/15) nemá státní zastupitelství při podávání návrhu podle § 90 odst. 1 ZSVM postupovat mechanicky, bez hlubší znalosti okolností případu a osobních poměrů dítěte. Naopak, je velice důležité, aby citlivě zvažovalo závažnost a škodlivost protiprávních činů a skutečnosti charakterizující osobu dítěte, včetně způsobu provedení činu a pohnutek, které dítě vedly k jeho spáchání.

Z judikatury Nejvyššího soudu ČR

Obdobnou kritiku mechanického uplatňování postupu podle § 90 odst. 1 ZSVM lze nalézt i v řadě navazujících rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. v usneseních sp. zn. 8 Tdo 1076/2017 (bod 32 odůvodnění), sp. zn. 8 Tdo 1077/2017 (bod 27 odůvodnění), sp. zn. 8 Tdo 1081/2017 (bod 32 odůvodnění), sp. zn. 8 Tdo 1082/2017 (bod 26 odůvodnění), sp. zn. 8 Tdo 1084/2017 (bod 32 odůvodnění), sp. zn. 8 Tdo 1105/2017 (bod 25 odůvodnění), sp. zn. 8 Tdo 1213/2017 (bod 32 odůvodnění), sp. zn. 8 Tdo 1215/2017 (bod 26 odůvodnění), sp. zn. 8 Tdo 1314/2017 (bod 27 odůvodnění), sp. zn. 8 Tdo 335/2018, publikovaném pod č. 11/2019 Sb. rozh. tr. (bod 30 odůvodnění).

Doporučení dalších mezinárodních orgánů

Předložený návrh taktéž reaguje na doporučení v této oblasti ze strany dalších mezinárodních orgánů, které působí v oblasti ochrany základních práv a svobod, na poznatky plynoucí ze zpráv o činnosti státního zastupitelství a na relevantní soudní judikaturu (např. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 8 Tdo 335/2018-24, kde je rovněž výslovně uvedeno, že „uvedené platí také pro státní zástupce, kteří by měli před podáním návrhu dle § 90 odst. 1 z.s.m. posoudit jednak naplnění všech zákonných znaků provinění, jednak škodlivost a závažnost činu a v neposlední řadě též charakter osoby, její pohnutky a způsob provedení činu.“). K naplnění stanoveného cíle je nutné novelizovat příslušná ustanovení zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, zejména jeho hlavu III.