Mám dotaz ohledně kauzy Vrbětice. Policie dospěla k jednoznačnému závěru, že za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích a okolí stojí agenti ruské vojenské rozvědky GRU. Policie ale přesto věc odložila. Jako důvod policie i státní zastupitelství uvádí, že Ruská federace odmítá pachatele vydat do ČR k trestnímu stíhání. Podle některých právníků toto není možné, jelikož podle českých zákonů mají být tito údajní pachatelé v ČR trestně stíháni jako uprchlí.

Konkrétně například článek na serveru 42tcen.com, ze dne 02.05.2024 (autor neuveden) je nadepsán takto: “Kauza Vrbětice je zpravodajská a politická hra. Bez soudu ukázali prstem na Rusko, říká Rajchl“. Podle tohoto článku měl advokát a politik Jiří Rajchl uvést následující: “Osobně se domnívám, že nešlo ani tak o oživení celé kauzy, jako spíše o její definitivní uzavření s tím, že se bez řádného soudu ukáže prstem na Rusko. Standardně by mělo být vedeno řízení proti uprchlým s tím, že tito by dostali přidělené obhájce, kteří by u soudu požadovali předložení důkazů prokazujících vinu obou podezřelých.

Mluví policie a státní zastupitelství v tomto případě pravdu? Jde o zpravodajskou a politickou hru?

1. Stanovisko Policie ČR a státního zastupitelství

Jelikož nemám možnost seznámení se spisovým materiálem policie a státního zastupitelství, vycházím zde jen z veřejně dostupných informací z médií.

Podle informací z médií, policie věc odložila, jelikož Ruská federace odmítla k žádosti českého státu vydat údajné pachatele k trestnímu stíhání na území České republiky. Proto nejsou splněny zákonné podmínky pro zahájení trestního stíhání proti uprchlému, tudíž nezbývá než věc odložit. Policie ani státní zástupce, a tedy i český stát, nemá přitom pochybnosti, že pachateli předmětných výbáváníuchů muničních skladů ve Vrběticích jsou agenti ruské GRU.

2. Právní úprava řízení proti uprchlému

Trestní řízení proti uprchlému upravuje § 302 a následující trestního řádu.[1] Podle tohoto zákonného ustanovení lze trestní řízení (resp. v daném případě trestní věci) konat jen proti tomu, “kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá“.

Je nepochybné, že v této kauze je nutno řešit, zda se údajní pachatelé, jakožto občané Ruské federace, s trvalým a obvyklým pobytem v Ruské federaci, setrváváním na tomto území, vyhýbají trestnímu stíhání v ČR.

Ke shora citovanému zákonnému ustanovení (§ 302 trestního řádu) je nutno uvést, že jej samozřejmě nelze vyložit izolovaně, ale ve spojení s ostatními relevantními ustanoveními českého právního řádu. Konkrétně se zde jedná o následující právní předpisy:

  • Článek 67 a následující smlouvy o právní pomoci mezi ČR a RF.[2]
  • Ustanovení § 105 a násl. a dále i § 189 a násl. zákona o mezinárodní trestní justiční spolupráci.[3]
  • K problematice přípustnosti vedení řízení proti uprchlému dále existuje judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu ČR. Jelikož se tato problematika týká základního lidského práva na spravedlivý proces, je zde relevantní i judikatura Evropského soudu pro lidská práva.[4]

Zde lze proto zmínit závěry často citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13.04.1995, sp. zn. 8 To 10/94, publikovaného ve sbírce NS, pod č. 7/1995:[5] Skutečnost, že se pachatel trestného činu spáchaného na území České republiky stal v důsledku zániku ČSFR občanem cizího státu – Slovenské republiky, kde má trvalé bydliště, nevylučuje možnost konat proti němu řízení proti uprchlému podle § 302 odst. 1 tr. ř. stejně jako proti každému cizinci, který se zdržuje ve svém domovském státě. I za těchto okolností se pachatel totiž může pobytem v cizině vyhýbat trestnímu stíhání. Závěr o tom, že se pachatel vyhýbá trestnímu stíhání pobytem v cizině, lze v takových případech učinit jen na základě konkrétních zjištění o jeho chování (např. odmítání převzetí zásilek od orgánů trestního řízení České republiky apod.).

Z další relevantní judikatury a shora uvedené právní úpravy dále vyplývá, že pachatele zpravidla lze stíhat jako uprchlého pokud není možné žádat o jeho vydání z ciziny, zejména proto, že konkrétní stát takovéto osoby k trestnímu stíhání nevydává, a to zejména za situace, kdy tento pachatel není občanem státu kam se uchýlil, nemá v tomto státu trvalý ani obvyklý pobyt, není známo jeho přesné místo pobytu, nelze mu doručovat písemnosti apod.

Toto ale není úplně případ Ruské federace, jelikož mezi ČR a RF uzavřena smlouva o právní pomoci, podle které je vydání pachatelů do ČR možné. Ruská federace ale vydání pachatelů odmítla s odkazem na tuto smlouvu a s uvedením důvodů. Podle médií Rusko uvedlo důvody, že by vydání mohlo poškodit jeho svrchovanost, veřejný pořádek a důležité zájmy. I když tyto důvody nevydání pachatelů lze spíše považovat za neopodstatněné, tak mezi ČR a RF neexistuje žádný mezinárodní soud, který by tento spor mohl rozřešit, proto je nutno toto rozhodnutí RF považovat za konečné.

Pouze na základě mediálně známých informací lze dovozovat, že policie ČR, resp. státní zástupce (který nepochybně v této věci dával policii pokyny, jak má postupovat), vyložila shora nastíněnou právní úpravu a rozhodovací praxi Nejvyššího soudu tak, že ze samotného chování pachatelů nelze učinit závěr o jejich vyhýbání se trestnímu stíhání v ČR, když jako občané RF tam legálně pobývají, jejich pobyt je znám a podle smlouvy o právní pomoci by jim mělo být možné i doručovat předvolání a jiné písemnosti z ČR od orgánů činných v trestním řízení.[6]

3. Stížnost firmy poškozené trestným činem

Podle informací z médií je jedním z poškozených v kauze “Vrbětice” je společnost “Imex Group”, které měla patřit uskladněná a explodovaná munice. Dle článku Václava Buriana, Jakuba Bartosze a Aleše Fuksy, ze dne 29.04.2024, na serveru Novinky.cz, Imex Group hodlá proti usnesení o odložení věci podat stížnost. Lze proto předpokládat, že postup policie a státního zastupitelství bude přezkoumám soudy, a to případně i Nejvyšším a následně i Ústavním soudem.

4. Závěr

Z veřejně dostupných zdrojů nelze dospět k závěru, že by odložením věci došlo k očividnému a jednoznačnému pochybení policie, potažmo státní zástupkyně. Podle mého názoru takovéto rozhodnutí policejního orgánu v dané trestní věci může být opodstatněno a být v souladu s tuzemskou právní úpravou.

Nicméně jednoznačnější stanovisko k řešené otázce zde nelze uvést, a to ze dvou důvodů. Jednak nemám k dispozici podrobnější informace ze spisového materiálu a dále, že tato konkrétní kauza se podle mého názoru vymyká z doposud známé rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu ČR. Proto nelze vyloučit, že soud, který bude projednávat případnou stížnost proti usnesení o odložení věci (a případně následně také Nejvyšší i Ústavní soud), vysloví jiný právní názor a dá za pravdu odpůrcům odložení této trestní kauzy.

Jak je uvedeno shora (viz bod 3.) lze ale očekávat, že pokud Imex Group podá proti usnesení o odložení věci stížnost, dočkáme se podrobného soudního přezkumu této záležitosti a případně i veřejně dostupného soudního rozhodnutí, včetně podrobného odůvodnění. Toto by potom mohlo rozptýlit veškeré pochybnosti vznesené v médiích o postupu orgánů činných v trestním řízení v této věci.

VYSVĚTLIVKY, POZNÁMKY POD ČARU A DEFINICE POJMŮ:
  1. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád[]
  2. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, publikovaná v ČR vyhláškou č. 95/1983 Sb.[]
  3. Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních[]
  4. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) je mezinárodní soud se sídlem ve Štrasburku, který byl zřízen roku 1959 k projednávání porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (1950). Soud byl zřízen na základě článku 19 Evropské úmluvy o lidských právech.[]
  5. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.04.1995, sp. zn. 8 To 10/94, publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, pod č. 7/1995[]
  6. Orgány činnými v trestním řízení jsou soud, státní zástupce a policejní orgán. Trestním řízením se má na mysli řízení podle trestního řádu. Soud a státní zástupce jsou celkem zřejmé pojmy, o něco složitější může být pochopit, co je zahrnuto pod pojmem policejní orgán. Podle druhu řešené trestní věci mohou plnit roli policejního orgánu následující součásti policie a jiných bezpečnostních sborů:
    – útvary Policie České republiky,
    – Generální inspekce bezpečnostních sborů,
    – pověřené orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů,
    – pověřené orgány Vězeňské služby,
    – pověřené celní orgány,
    – pověřené orgány Vojenské policie,
    – pověřené orgány Bezpečnostní informační služby,
    – pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace,
    – pověřené orgány Vojenského zpravodajství.[]
OBSAH